Historie satanismu

Chcete být zase o něco chytřejší? Zajímá vás téma satanismu? Pak čtěte dál...
Jako protipól křesťanství už po tisíciletí přežívá satanismus. Satanisté uctívají Ďábla (řecky diabolos, což znamená totéž jako v hebrejštině sátán, tedy pomlouvač, žalobce - tato vůdčí bytost duchovního zla má ještě mnohem více jmen).

Slovo Ďábel pochází z indického devi = bůh. Satan byl totiž původně andělem, jeho úkolem bylo sdělovat Bohu lidské prohřešky. Bylo tomu tak až do 14.stol., kdy jej začali zobrazovat s kozlími rohy a kopyty. Do této doby měli lidé jiný symbol tělesné zvrácenosti: byl jím bůžek Dionýsos (Pan), Řeky zobrazovaný jako satyr nebo faun. Panova původní symbolika byla pozitivní: symbolizoval úrodnost a plodnost.

Satanismus má kořeny již v prvních stoletích existence křesťanství. Za časů starověkého Říma bylo křesťanství považováno za rebelské náboženství, křesťané sami byli pronásledováni, vězněni a zabíjeni. V této době vznikly antické divadelní frašky, které parodovaly křesťanské mše. Už v nich lze vystopovat první náznaky.

Od 4.století, kdy bylo křesťanství uznáno jako právoplatné náboženství, se tyto frašky přestaly hrát. V zasvěcených kruzích a v paměti Kristových nepřátel ale přežívaly dál.

První doložený satanský spolek měl existovat už v 11. stol. Jednalo se o část sekty zvané mesalini, působící převážně v Antiochii. Některým ze členů této sekty se začalo říkat sataniani, protože měli údajně uctívat Satana.

Obřady mesalinů se vyznačovaly hromadným sadismem a masochismem, sexuálními orgiemi, některé domněnky hovoří i o lejnožroutství a kultickém zabíjení dětí. Mesalini věřili, že tím ze sebe odstraní všechno božské a stanou se tak snadnější kořistí démonů a samotného Ďábla.

Další zprávy o podobném spolku jsou ze 13.století z něměckého Frízska. Tamější obyvatelé začali uctívat Satana poté, co odmítli odvádět církvi desátky. Říkalo se jim luciferáni.Ve svých obřadech, které jsou popisovány v bulle papeže Řehoře IX. z roku 1233, používali symboly ropuchy, černého kocoura, kostlivce...K těmto symbolům později přibyly další zvyky, například umisťování kříže na podešve obuvi tak, aby po něm mohli šlapat.

Vrcholem satanského rituálu byla tzv. černá mše (jinak též mše sv. Sécaireia). Šlo o zesměšnění křesťanského rituálu. Mši sloužil černý kněz se svou milenkou nebo prostitutkou, zpravidla v polorozbořeném kostele nebo na jiném kultickém místě. Liturgie byla čtena pozpátku, hostie byla černá se 3 ďábelskými růžky. Místo oltáře se používalo tělo nahé ženy. Jediné světlo při mši obstarávaly černé svíce. Údajně se používaly i lidské oběti.

Vrchol satanistické éry nastal bezpochyby ve Francii, v 16. - 18.stol. Satanismus se tam praktikoval zejména v nejvyšších kruzích. Při jednom vyšetřování tzv. hořícího soudu vyšlo najevo, že klientkou čarodějnice a kartářky Catherine Deshayesové byla Francoise Athénaisová, markýza de Montespan, bývalá milenka krále Ludvíka XIV. S pomocí Deshayesové se snažila získat zpět královu lásku a když se jí to nepodařilo, pokusila se ho otrávit.

Výraznou osobou moderního satanismu byl Aleister Crowley, přezdívaný "nejhříšnější muž světa". Tento věhlasný mág byl členem The Hermetic Order of the Golden Dawn (Hermetický řád Zlatého úsvitu), jedné z nejvýznamějších okultních organizací naší doby a hlavou anglické větve templářského řádu Ordo Templi Orientis (Řád východního chrámu, také jen O.T.O.) Měl rozsáhlé vědomosti a znalosti, co se týče démonistických nauk a sexuálně magických praktik: díky tomu se ve svém oboru brzy dostal na vrchol. Napsal několik knih, například spis známý jako Kniha zákona, který se stal základem jeho magického systému, založil mnoho okultních organizací...

Jeho nástupcem bezpochyby byl Antonn Szandor La Vey, magistr satanis. Vyrůstal v drsném prostředí, které ho donutilo uvědomit si pokrytectví křesťanské církve. Jeho výstřednosti a okázalé obřady plné symbolů se těšily nebývalému zájmu médií. Napsal proslulou Satanskou bibli, založil Církev satanovu o Valpuržině noci (30.dubna) roku 1966. Jeho teorie, např. že Bůh zemřel a nastal čas Antikrista, má dodnes řadu přívrženců po celém světě...

Tento text byl použit do soutěže Knihy do knihovny.